FANDOM


Zdroj mýtu o dvou Bozích

Zamyšlení nad nekromantovým výrokem

Arrys

Sepsáno na podzim šestého roku vlády krále Ravyla.


Smutná náboženská jednota Ilbessu mne trápí. Trápí mne víc, když o ní přemýšlím, protože tak docházím s použitím logiky k jedinému možnému závěru: je nevyhnutelná. Mám rád chaos, různost, tyto zmatky ale podřizuji rozumu, smyslu, již zmíněné logice. Praví Bohové ten zmatek děsivě usměrňují. Znamená víra zmatek? Snad by měla, snad víra znamená myšlenky stavěné na nepořádku, nejistotě, na pocitu. Pokud mám vnitřní jistotu, věřím, pokud vím… To není víra, to je uctívání logiky! Není přece možné ctít mrtvé počty, neživé přírodní zákony, neměnné, věčně neměnné!

Mimo! Úplně mimo! Vím, že Bohové jsou, nejsou však logičtí! Paradox, který by snad měl napomáhat víře, jak jsem ji popsal? Nepomáhá, jak, kněží si to vyloží po svém, zůstane definované, známé, jisté, nezpochybněné a nezpochybnitelné absolutno!

Absolutno… Bohové jsou absolutní. Iawen je absolutní. Iewe je absolutní. Jedna a jedna dají dohromady dvě. Nezpochybnitelné, tisíckrát zázraky a zjeveními dokázané, ale nesmyslné, ve Vazač, v magii, v elementech, kdekoli, nikde nemůže být jedna větší než jedna, nikde se dvě nerovnají jedné!

„Nesmysl. Celá naše pravdivá víra ve dvě veškerenstva nedává smysl. Bůh může být jen jeden.“

Spalte mé rakovinou zničené hnijící tělo, říká pravdu. Gorthos, vyvržený nekromant, přemýšlí ve svém chaosu logicky (pokud to nebyla náhodná provokace, což není úplně nepravděpodobné); obracel jsem jeho tezi dlouhé hodiny, debatoval o ní s jinými, teď ji mohu s klidným svědomím prohlásit za pravdivou podle věčných zákonů logiky, kladiva tříštícího na předvídané kusy, zářícího krystalu krychlovitě rostoucího.

Problém jsem nastínil. Co plyne z tohoto paradoxu?

Bůh. Jeden neznámý Bůh, sám, svrchovaný, věčný. Bůh nezávisející ne bytí, bez potřeby mnohokrát denně dokazovat svou existenci (napadá mě, jaký má smysl užívat pro něj výraz „existence“, avšak určitě se více blíží jeho stavu než neexistence) okázalými výrony moci mezi svými stvořenými, dohaduji se, že mu záleží spíše na našem přirozeném, neovlivněném životě, našem vlastním poznání… Tento hypotetický Bůh by odsouval „naše“ Bohy a polobohy na „obyčejné, velice mocné bytosti“, je nevyvratitelný a nedokazatelný, což z něj dělá ideální objekt víry.

Druhá možnost, připustit paradox, se mi zalíbila a přijal jsem ji jako možnost až po vybudování logické konstrukce jediného Boha. Dostal jsem se přísnou logikou k jistotě, zatímco z vyvrácených fakt se nakupila brána, cesta za konvenční víru, můj osobní paradox, výklad kněžím, kteří svou víru nechápou.

S jemným pousmáním sebetýrajícího pomatence ničeného logikou i paradoxem vstupuji do chrámu na bohoslužbu. Svíjím se smíchy, když slyším rozvrácené výroky, které by toho kazatele duševně zabily, nesmyslnými neuvědomělými výroky hájí myšlenky, které by ho, pochopené, přivedly k šílenství a kacířství. Mě k rouhačství rozhodně přivedly, v tomto rozporu plivu do tváře pravému Bohu.

Nechápou to, samozřejmě, a zatím jim nebudu vykládat skutečnost ani paradox. Vidí první vrstvu reality víry, bez logiky, bez fantazie. Gorthos poznal druhou, přes svou zvrácenost však žije rozumem, nesmysly a odporující si fakta ho možná pobaví, ale nevěří jim, nevšímá si jich. Já, jak se obávám, jako jediný, přijal nerozum do rozumu.

Až později jsem se začal zabývat příčinou vzniku povrchní vrstvy. První, nezajímavá, varianta, kterou jsem se zabýval, obnáší Boha, Bohyni a tři polobohy projevující svou moc v našem světě. Arogantní bytosti si poměrně jednoduše vypůjčily zdání všemohoucnosti a začaly náš život měnit, „pomáhat“ mu. Bůh dal svému stvoření svobodu, a proto nijak nemanipuloval manipulujícími.

Druhá možnost vychází z předpoklad Iawana a Iewe jako špatně pochopeného Boha. Polobohové, příznivci a rádoby služebníci Boží, vyložili lidstvu svou představu světa, ovšem sny věštců, respektive jejich mysli, nezvládly zobrazit, pochopit, přijmout bytost obsahující mužskou i ženskou podstatu, proto si ji nevědomě rozdělili na dvě, bez přemýšlení o nesmyslnosti toho všeho.

Já, člověk, žiji paradox pravdivé víry založené na omylu vytvořeném lidmi a „polobohy“ na úkor Boha, proti Bohu, kterého znám a uznávám, a logice, které dává řád mým myšlenkám. Pro ostatní jsem zachytil možnosti, žijte podle své úvahy o nich. Mimochodem, výraz „polobůh“ je od základu nesmyslný.